Už jako dítě jsem milovala zútulňování našich dětských bunkrů – místo záclon igelity od bláta, staré děravé hadry namísto koberečků, kamenná stěna nabarvená vodovkami a hned bylo útulněji. 🙂 

Po mamce jsem podědila ,,lásku‘‘ k přesouvání nábytku, kterou jsem později zužitkovala na vlastní kůži, když jsme s manželem pořídili menší domek, který měl být naším sladkým domovem. Opak se stal na dlouhých 11 let pravdou. 

Mokré zdi, všudypřítomná vlhkost, zápach plísně a to vše navíc na malém prostoru s nedostatkem peněz mě nutilo vymýšlet různé alternativy a kombinace nábytku tak, abychom i za těchto okolností bydleli důstojně a zároveň i hezky. I když hořkost kruté reality byla cítit stále, změna kompozice nábytku či dekorací v místnosti mě vždy pohladila po duši nalila novou energii do žil.

Později jsem zjistila, že mé touhy měnit pozice nábytku, dekorací, atd. neplyne pouze ze zoufalství a přání bydlet ,,normálně‘‘ ba dokonce i alespoň trochu pěkně, ale z lásky k interiérům obecně. A tak mě vždy mrzí, když vidím nenaplněný potenciál, který různé domácnosti mají a jejich majitelé o něm často vůbec neví, nebo ví, ale neví, jak na něj. 

Proto jsem absolvovala studium designu interiérů, abych posunula svou vášeň o level výš a mohla tak lidem ukázat, že i oni mohou mít bydlení, jako z časopisu a to i svépomocí.