700Kč za m²… nebo celou stěnu?

Jel rok 2019, teplé srpnové odpoledne a my se opět vydáváme na cestu do 30km vzdáleného hobby marketu. Bližší v našem okolí nenajdeme, takže každý výjezd je pro nás takovým malým rodinným ,,výletem´´, kde pro děti na konci nákupu čeká velkolepá odměna – bílá čokoláda z automatu ve vestibulu marketu. Odměna za jejich trpělivost a klidné chování po dobu nákupu… s malým nepodstatným detailem – děti nikdy naši úmluvu nedodržely… 😉

… procházíme tak uličkami mezi regály až se ocitneme v sekci dlažeb a obkladů. Zrovna jsme byli ve fázi rekonstrukce, kdy bylo načase se rozhodnout, do jakého stylu a barev budeme kuchyni a koupelnu ladit.

Z množství vystavených kousků se mi zamotala hlava. Je nelehké dívat se na detail dlažby v regálu a zároveň si představit hotovou podlahu. Při realizaci pokládky dekor často nabyde podstatně odlišného dojmu než v obchodním regálu… potom si má člověk vybrat… 😛

Zasněně pokračuji uličkou dál… dokud mne nezastaví sekce dekoračních obkladů. ,,Hmmm, to se mě ještě několik měsíců týkat nebude…´´, zamrzelo mě. Věděla jsem, že s financemi na rekonstrukci vystačíme už nyní tak tak, natož si ubírat další část jasně ohraničeného rozpočtu.

V tom spatřím jeden celkem povedený model – štípaná břidlice v čistě černém tónu… ,,Hmm, pěkný moderní kousek… ´´, pomyslím si. Přistoupím k regálu blíže a… a polknu na sucho. ,,700,-Kč za metr čtvereční… juuuj, kolik kaček by potom stála celá stěna z takového obkladu…!!?“ , :-O Říkám si s očima spojenýma u kořene nosu.

Skloním hlavu blíže k detailu materiálu a v tom přijde ŠOK! ,,Cože?!?! To je polystyren?!?!“ Vyděsila jsem se…

Za tuto cenu se okolní artikly pyšnily mnohem kvalitnějším a odolnějším vzezřením, alespoň co se imitace kamene týkalo.

Vyvedená z míry jsem nad tímto překvapením dumala ještě několik dní…. Když v tom mě jedno odpoledne přepadla myšlenka:

,,To musím zvládnout taky!´´

…a tak jsem se začala pídit po internetu, zda má někdo zkušenost s ,,vlastnoruční´´ výrobou obkladu z polystyrenu.

Nenašla jsem nic…. já však byla odhodlaná. 🙂

Šla jsem do boje s nejistou vidinou výsledku, ale s vědomím, že možná ztratím přibližně pár stovek korun a zároveň spoustu času i práce… ale VĚŘILA JSEM! Měla jsem chuť tvořit a byla jsem strašně zvědavá na výsledek, šla jsem do akce! 🙂

Prvním krokem bylo vybrat tloušťku polystyrenu (obyčejného bílého). Z praktických i estetických důvodů jsem zvolila 2cm a klasický rozměr desek 100x50cm. Dalším úkolem bylo pořídit lámací nožík, náhradní planžety, dlouhé rovné pravítko, fix a první fáze legrace mohla začít. 

Na desku jsem rozměřila tvary simulující boční pohled klasické cihly tak, aby z desky zbývalo co nejméně nevyužitelného odřezu. Rozměr jedné cihličky byl cca 29x8cm. Polystyrenové kuličky jsem doma nacházela ještě týden po akci – království za vysavač – mého zachránce!

Po získání jednotlivých cihliček přišlo na řadu jejich opracování tak, aby se kraje nedrolily a hlavně potřebovaly získat pár ,,šrámů“ pro získání dojmu, že jsou skutečně ,,vypálené´´.
K tomu mi dopomohla obyčejná pájka ze stejného marketu za cca 180Kč. Účel splnila naprosto skvěle, jen bylo potřeba při opalování dbát na dobré odvětrávání prostoru. Důsledkem silného zahřátí polystyrenu, resp. jeho ,,spékáním´´ vznikalo nemalé množství zplodin, které není radno dýchat.

Po dalších několika hodinách práce byl obklad připraven.
Nyní mě čekalo můj výtvor zkusit nalepit na část stěny, abych zjistila, zda je můj výtvor použitelný.

Stěnu jsem nejprve natřela penetrací. Vzhledem k tomu, že se jednalo o stěnu schodišťového prostoru, bylo to jedno velké dobrodružství. Ještě, že při takovýchto akcích nechodí kontroly bezpečnosti práce. 😀
Dále jsem rozmíchala klasické lepidlo na polystyren a dobrodrůžo mohlo začít.

Cihličky jsem lepila nejprve ve střední části stěny. Po té jsem postupovala řadami nahoru až k podhledu podkroví. Dolní část směrem ke schodišťovým stupňům jsem si nechala na závěr.
Měla jsem radost! Kreativně jsem doslova řádila a co je víc než nadšení z dobře odvedené práce. 🙂

Po kompletním polepení celé stěny jsem rozmíchala opět lepidlo na polystyren, ale tentokrát na velmi řídkou konzistenci. Tak, aby šla směs nanášet na cihličky tlustým štětcem. Tato fáze byla fyzicky nejnáročnější. Lepidlo na polystyrenu drželo dobře, ale dostat jej dostatečně i do spár obkladu bylo pro ruce poměrně namáhavé.

Celou stěnu jsem takto natřela (naťupala) 2x. Po dobu dvou následujících dní se mnou má pravá paže přestala hovořit. 🙂

Pro finální část jsem zvolila matnou vodou ředitelnou akrylátovou bílou barvu a musím říct, že z výsledku jsem doteď nadšená.
Stálo to kus práce a úsilí… pravda – některé pasáže byly až nudné, zdlouhavé (např. naměření, vyříznutí a opracování zejména krajových částí), ale i tak rozhodnutí určitě nelituji a z obložená stěna dělá radost doma všem.

A to za pár stokorun… 🙂

Pozn.:
Ráda bych zmínila, že uvedené ceny materiálů byly aktuální v roce 2019. Jak jistě všichni víme, za poslední 2 roky se na trhu konkrétně se stavebními materiály událo mnoho cenových vzestupů, uvedené výše cen se tedy mohou lišit.
Dále bych chtěla upřesnit, že polystyrenový obklad se nevyznačuje takovou odolností proti oděru, jako např. sádrové, betonové či možná i ty zmíněné polystyrenové z marketu. Nicméně nám bez potíží dělá radost již 3 roky a v případě neočekávané nehody se dá pomocí lepidla a barvy bez větších komplikací vše napravit. 😉