Proč jsem se rozhodla psát blog?

Je zimní únorový večer… všude tma a my se právě vracíme z návštěvy domů. Kousek od domu zavírám oči… představuji si, že míříme k našemu původnímu domovu, z něhož se nám podařilo po dlouhých letech odstěhovat. Naciťuji i detaily… vybavuji si tamní sousední domy, auta pravidelně parkující poblíž, stromy, květiny, které byly každodenní součástí našeho okolí.

V tom manžel zhasíná motor u vozidla a já otevírám oči: ,,Bože!!! Díky, díky, díky!“ Rozplývám se uvnitř sebe. ,,Jsme tady! Tady! Tady!… Nejsme tam!´´ Stále se ozývá mé já.

A takhle si tu velkou životní změnu užívám znovu a znovu… opakovaně. 🙂 Abych si připomínala ten pocit vděčnosti, že jsme po tak dlouhé době konečně prostě ,,mohli“ sbalit pár švestek a navždycky z toho nešťastného domu odejít… A proč to všechno?

Důvodem bylo naše předchozí bydlení. Dlouhé roky nám servírovalo obří balík pocuchaných nervů, splínů a nesplnitelných přání. Více si můžete přečíst zde. Bez mála dlouhých 11let jsme stáli na jedné straně lodi my a na straně druhé soustavná všudypřítomná vlhkost, plíseň, zatuchlina, zima a nepopsatelná beznaděj. Díky tomuto životnímu období se vděčnost za možnost odejít zapsala do našich srdcí hodně hluboko. Není to jen vděk za vytouženou změnu domu a jeho okolí, ale i za okolnosti, které tomu napomohly a umožnily nám si ten sen splnit. Sen bydlet důstojněji a radostněji.

Vzhledem k tomu, že naším novým útočištěm se stal opět dům letitý ( letos slaví přibližně 92. narozeniny), čeká nás ještě hodně práce. Včetně nového kabátu se střechou a zvelebení zahrady, která si dlouhé roky před naším příchodem žila vlastním až džungloidním životem. 🙂 A i přes to, že život zde je diametrálně odlišný – krásnější…

…přiznávám, že často přichází momenty, kdy se člověku do úprav nechce… zmizí chuť do akce nebo je mnoho okolností, kterým je třeba dát přednost. I tak se ale snažíme kousek po kousku zvelebovat, jak jen to jde a snad se jednou dočkáme, že si v klidu sedneme a u kávy se budeme už ,,jen“ kochat.

Jak je ale známo, dům s nulovou potřebou péče vždycky bylo a je sci-fi! 🙂

A jelikož budování domova bylo vždy mou vášní, dostala jsem chuť své nadšení sdílet s ostatními. S představou a nadějí, že pokud se mi touto cestou podaří dostat radost, vkus a třeba i styl byť jen do jednoho z Vašich domovů, bude to mít smysl!